Zdravím.

Začínal jsem jako většina akvaristů. Nádrž cca 30L, očka, mečovky, mraky šneků, na dně písek a v něm nezvladatelně se rozrůstající kryptokoryny (affinis). Později jsem živorodky nahradil danii a všemi možnými druhy teter (neonky, černé, rudé). Po nich přišlo období labyrintek (betty, čichavci, rájovci). Kromě živorodek jsem však nezaznamenal nějaké chovatelské úspěchy.
Nádrž 60L slušela rájovcům i čichavcům, kteří se ochotně a pravidelně vytirali, ale potěr se mi nikdy nepovedlo odchovat.
Další nádrž už byla zcela cílená na skaláry o objemu 150L + několik testerů (neonky). Skaláry mají své specifické kouzlo, nejstarší kusy se chovají jak domácí mazlíčci. Krmení z ruky není ničím zvláštním a fyzickému kontaktu se také nebrání (spíše dokáží otravovat při čištění nádrže, jak somráci).
Po třech letech se skaláry se dostavily první náznaky úspěchu a ty si vyžádaly pořízení dalšího akvária. Ve 150L zůstal chovný pár skalárů (samec v=25cm) v obležení cca 300 mladých kroužících kolem hnízda jako válec tornáda - úžasný pohled.
Druhá nádrž (300L) byla původně určená "pro Afriku" (Tanganika)a byli v ní zástupci čeledi vrubozubcovitých (pestřenec, ocelát) s nutkáním "jednou dospět k terčovcům".
Jednou bohužel došlo k nějaké nehodě ve skaláří nádrži a obyvatelstvo muselo "do Afriky" - což byla jak jsem zmiňoval vcelku brutální chyba. V té době tam již "naplno" úřadovali přerostlí kančíci.
Navíc se z nádrže postupně stávala imigrační žumpa ve smyslu: "hele ruším akvárko a nechce se mi splachovat ryby do záchodu, nechceš je?". A tak se stalo, že bylo do našeho rybího důchoďáku přijato průběžně asi 30 pacientů. Prý "na dožití"... jasně. Poslední hypostomus tam dožíval více než 7 let.
Obě nádrže jsou již minulostí. Byl to můj koníček a po odstěhování se a souvisejícím rozvodu se o ryby nikdo nestaral. Bublání sytiče CO2 utichlo a barevné světlo vycházející z akvária nahradilo nudné záření z televize.
Teď, po roční pauze se chystám pokračovat ve své 25ti leté náklonnosti k vodnímu světu.